Žila, byla tři těla-Mentální, Emoční a Fyzické. A jak už to bývá, začala mezi sebou soupeřit, které z nich je důležitější. Jako první na svou důležitost upozornilo mentální tělo, familiárně nazýváno Mentoš. „Kým byste byli beze mě?! Jsem plné myšlenek, poznatků, zkušeností, to já se učím novým věcem. Sídlím v hlavě a odtud se šířím do celého těla a mimo něj. Vynikám zvídavosti a vše co se dozvím, si pečlivě ukládám. Mám v sobě spoustu vzorců a pravidel, kterými se řídím, slouží k naší ochraně. Ke každé situaci dokážu vytvořit spoustu hypotéz postavených na tom, jak to asi ten druhý myslel. Vzorce, které se používaly už celé generace, od dob praprapraděda, chráním a o pečovávám jako rodinné stříbro. Jsem i nejpracovitější. Celé noci makám. Analyzuji, co asi partner měl na mysli tím, co řekl před týdnem a zda to náhodou nebylo myšleno úplně jinak, než to vyznělo a zda není jeho chování podezřelé, či ohrožující. Mám v sobě uložený obrovský archív situací z dob dávno minulých, které je třeba zpětně znova a znova analyzovat a nalézat v nich nové a nové hypotézy, jak to tehdy vlastně bylo. Spoustu času za bezesných nocí trávím na pochybování o sobě, či druhých, řeším otázky míru na blízkém východě, či řešení hladomoru v Etiopii. Přesně vím, jak by se měli ti druzí chovat, aby byli ve svém životě spokojeni. Rádo šířím dobro a to tak, že nabízím bez vyzvání radu všem okolo. Jsem mistrem v oboru posuzování a odsuzování druhých, zároveň dokážu skvěle posuzovat a odsuzovat i samo sebe. Exceluji v oboru porovnávání se s druhými, kdy se dokážu skvěle utvrdit ve své naprosté neschopnosti nebo neomylnosti. Vyvíjelo jsem se po celá staletí a vím, že nejdůležitější je kontrola a určovaní správného směru. Miluji výzvy a mou nejmilejší hrou je hra „Tlak na výkon“. Mentoš se odmlčel a důležitě pohlédl na své dvě zbývající části, „to jsem vám to nandal, co?“ pomyslel si vítězoslavně.
„S tím nemůžu souhlasit, úplně to ve mě vře, když tě poslouchám!“ vykřiklo emoční tělo, přezdíváno Cíťa. „To já, já jsem nejpotřebnější, díky mně cítíme a prožíváme. Beze mě byste jenom přežívali. Sídlím v celém těle, mám tedy mnohem větší moc než ty Mentoši. To já dávám tu správnou šťávu všem vzorcům, okořením je tou správnou dávkou emocí. Mám v sobě bohatou škálu emocí od studu, přes vinu, vztek, smutek, radost a mnoho dalších. Je to nádherný ohňostroj, když se rozparádím naplno. I já pracuji po nocích a prožívám zklamání, čí rozhořčení z toho, jak se k nám zachovala máma před deseti léty na oslavě svých narozenin, či strach z toho, že se klima otepluje (byť nemám ponětí, zda je to ohrožující), lítost nad zprávou, že papuchalkové na Novém Zélandu nemají kde hnízdit, vztek nad tím, že mi někdo loňské Vánoce vyfoukl v pekárně poslední vánočku. Cítím zklamání, když nikdo o mé rady nestojí. Prožívám vinu, smutek, nespokojenost, když se porovnávám s ostatními. Nechápu, jak mě můžete přehlížet a potlačovat mé projevy“ vyčítavě pohlédl na Mentoše. „Když jsem dlouho držen zkrátka, tak pak vybouchnu ve chvíli, kdy je to jen trošku možné a vyvalí se ze mě vše, co bylo po dlouhé dny, týdny a někdy i roky drženo „pod pokličkou“. To jsou pak emoční orgie, to jsou emoční ohňostroje, rozparádím se naplno od vzteku, pohrdání až po pocit viny. Miluji, když se můžu projevit vždy a za všech okolností. Miluji hry typu „Kdo neřve, jako by nebyl...... Pojďme se spolu bát ….." Cíťa přímo zářil, když o sobě mluvil.
„Skončili jste se svými chvalozpěvy?“ ozvalo se trochu ironicky a unaveně fyzické tělo, zvané Body. „Rádo bych vám připomnělo, že beze mě byste nebyli nic. To já rozhoduji o vaši existenci. Jen díky mně máte kde přemýšlet a kde prožívat. I já nespím po nocích, byť bych rádo odpočívalo, ale kvůli vám to nejde, pač mě nenecháte! To mě se stahuje žaludek, když ty Mentoši myslíš na chování tetky Anči před půl rokem na pohřbu strejdy a ty to Cíťo okořeníš pohrdáním a hněvem, to mě tlačí na hrudníku, když ve 3 hodiny ráno Mentoši analyzuješ pravděpodobnost krize na burze a dopad tání ledovců na ceny másla a ty u toho Cíťo prožíváš strach, jakoby tě rdousil tygr, to mě bolí hlava, když Mentoši už po x-té analyzuješ, zda sousedka shora zalívá své muškáty schválně tak, aby to teklo na náš balkón, to já cítím bolest v těle a vydávám ze sebe poslední zbytky energie, když se Mentoši rozhodneš zhubnout do plavek za 14 dnů a nechat v posilovně 10 kg, poté co si viděl, jak skvěle vypadá Bětka od vedle, abys ses pak ty Cíťo necítil vedle ní trapně. Na první dobrou můžu působit jako oběť, která se na nic nezmůže a jen se pokorně přizpůsobuje, nenechte se však zmást. To já mám moc vás zastavit a mám k tomu i nástroj, jmenuje se NEMOC. Jakmile ho použiju, patří mi všechny tvoje myšlenky Mentoši a všechny tvoje emoce Cíťo, přestane vás zajímat krize na blízkém východě i to kde bude hnízdit papuchalek. Je to můj jediný nástroj, který na vás funguje již po celá staletí, vím, že jeho použití škodí nám všem, neumím však v tuto chvíli jinak. Miluju klid a pouhé bytí a vaše hry na výkon a emocionální ohňostroj s vámi hraji jen do času, mám své hranice. Mentoš se jen zamračil, něco zamumlal a pak se otočil uraženě k ostatním zády. „Co když má Body pravdu? problýsklo mu hlavou. Ne, to není možné, provedu důkladnou analýzu tohoto rozhovoru a příště, příště to určitě vyhraju já.“ Cíťa lehce zrudnul, přeci jen se trochu zastyděl, jak se před chvíli vytahoval “možná bych se cítil dobře, když bychom zkusili ten klid, jak o něm mluví Body?“ Body seděl a smutně hleděl, „jak dlouho to ještě takhle vydržím, už teď některé mé části jedou z rezerv, cítím, že játra jsou plná energie hněvu, ledviny pohlcuje strach, střeva jsou plná zadržovaných emocí, které se nemůžou projevit, plíce nestačí s dechem při všech aktivitách naplánovaných Mentošem, aby si připadal dost dobrý. Potřebuji si odpočinout!!!“…
Ještě někdo tam byl, nikdo si ji nevšímal, seděla tiše a jen sledovala rozhovor plná očekávání, „Třeba to tentokráte vyjde“, držela jim všem palce. Když se těla odmlčela, tiše vzdychla „Nevadí, příště to určitě vyjde, všimnou si mě a pozvou mě k sobě, spolu to zvládneme“, usmála se HARMONIE.